Prožila jsem zase jeden nádherný (skoro) víkend. Jsem plná Boha, zážitků a hlavně...setkala sem se s tím člověkem, na kterého jsem tak dlouho čekala... Robert! Díky ti Bože, že se nezměnil :). Neříkám, že náš farář je špatnej nebo něco takovýho, jen je to Robertův přesný opak. Ta introvertnost a tichost už zkrátka potřebovala zpestření :). Mohu vám říct, na takového člověka jen tak nenarazíte. A když, tak si toho važte... tak mne napadá, že je to pravda. To, co se říká.. že člověk si uvědomí, že mu na něčem záleží teprve, až to ztratí. Bohužel. :/. Neuvědomovala jsem si, jakou osobnost to vedle sebe mám. A lituju toho. Ale stejně ty vzpomínky na to, když u nás ještě působil, na různé akce... snad to nikdy nezapomenu. Nechtěla bych. - tenhle článek vám asi absolutně nic neřekne, ale nemám, kam jinam to napsat-. Prostě nemám slov. Tak nádherný den...a pak cesta zpět autem s aktuálním farářem. Jako kopanec do zadku. Jak facka, která tě vrátí do reality. Protože s Robem (Jestli si tohle čte, tak je to...no prostě, raději si to ani nebudu představovat :D. Alespoň by věděl, že mi neni lhostejnej...:D) je to jako v pohádce. Jako v imaginárnim světě. Jako ve snu. Člověk na okamžik zapomene na problémy, směje se jeho vtipům,... úžasné.
Proč takovéhle akce nemůžou trvat déle? Hm?!
Jo, ale možná... co kdyby to mohlo trvat celý život? Ne, žít v imaginárnim světě, to by bylo špatné. Ale žít tak, abych stále cítila Boží přítomnost. Problémy atp. jsou bohužel součástí našeho života, s tím dělat mnoho nepůjde. Ale možná, že když budu víc s Bohem, budu se cítit lépe. Minimálně tak, jako teď. Chce se mi skoro brečet, když tohle píšu. Ach ty krásné chvíle... ty krásné chvíle štěstí v mém životě. Miluji je.
+ Už sem si to říkala dřív, ale pro jistotu ještě jednou:
Třeba je dobře, že odešel. Nemůžeme si ho tu schovávat věčně. Nikdo jiný by ho nepoznal a to by byla ohromná škoda.
+ Takto poznám další lidi z jiné farnosti, kde teď působí. Už nyní si rozumím s jedním, možná i se dvěma :)...
Proč takovéhle akce nemůžou trvat déle? Hm?!
Jo, ale možná... co kdyby to mohlo trvat celý život? Ne, žít v imaginárnim světě, to by bylo špatné. Ale žít tak, abych stále cítila Boží přítomnost. Problémy atp. jsou bohužel součástí našeho života, s tím dělat mnoho nepůjde. Ale možná, že když budu víc s Bohem, budu se cítit lépe. Minimálně tak, jako teď. Chce se mi skoro brečet, když tohle píšu. Ach ty krásné chvíle... ty krásné chvíle štěstí v mém životě. Miluji je.
+ Už sem si to říkala dřív, ale pro jistotu ještě jednou:
Třeba je dobře, že odešel. Nemůžeme si ho tu schovávat věčně. Nikdo jiný by ho nepoznal a to by byla ohromná škoda.
+ Takto poznám další lidi z jiné farnosti, kde teď působí. Už nyní si rozumím s jedním, možná i se dvěma :)...

Áhoj, potřebovala bych hlas, ale velice bych ocenila, kdyby ten tvůj patřil právě mě - http://grafika-na-tvuj.blog.cz/1104/12-kolo-sonb - pro Blood Princess Domi^^ :) díky, ráda oplatím :)