Už několik týdnů jsem nepsala na téma. Vlastně bych nepsala ani teď, kdybych si nevzpomněla na Roberta. Myslela jsem si, že je vše pryč, ale mýlila jsem se.
Barvy - oranžová. Pod tímto pojmem je někde v koutku ukryto jeho jméno, protože oranžovou hluboce nenáviděl. Ač je to kněz, míval na oranžovou vtipné narážky typu: " Oranžová vznikla tak, že když Bůh tvořil barvy, přimotal se tam ďábel a smíchal žlutou s červenou." .. Takto to přímo neřekl ale zkrátka v tomto smyslu. To se mi na něm -mimojiné, také- líbilo. Jednou jsme se ho zeptali: "Proč vlastně nemáte rád oranžovou?". A on odpověděl: "Tak já vám to řeknu. Víte proč?...protože je hnusná." :D Panečku, s ním byla psina. Rozepsala bych se tu dál, o tomto skvělém mladém muži, ale to by už nebylo na téma barvy.
Barvy.. jen to slovo samotné má něco do sebe. Nezdá se vám? Jako by to slovo samotné bylo barevné. Teď mne napadá, už mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, jak si barvy představují slepí lidé. Musí to být velmi těžké, žít bez barev a vlastně netušit, co to je. Zkuste to říct sami sobě. Zkuste si to vysvětlit, jako by vaše druhé já v životě barvu nevidělo. Zkuste to. Jak to vyjádříte slovy..."Je to jako hudba přenesená do reality...na to, na co si šáhneš má pomyslnou melodii...do pr*ele má to prostě barvu a hotovo!" .. Jo, takle nějak to dopadlo u mě :D. Buďme rádi, že vidíme, jinak bysme tu na toto téma nemohli psát, jako tu píšeme teď. Nemohli bysme psát, jaké barvy se nám líbí a jaké ne. Nemohli bysme se barevně sladit v oblečení...
...začínám plácat blbosti, nezdá se vám. Raději si přečtěte něco inteligentnějšího třeba v rubrice Filozofování - název je v angličtině.
Barvy - oranžová. Pod tímto pojmem je někde v koutku ukryto jeho jméno, protože oranžovou hluboce nenáviděl. Ač je to kněz, míval na oranžovou vtipné narážky typu: " Oranžová vznikla tak, že když Bůh tvořil barvy, přimotal se tam ďábel a smíchal žlutou s červenou." .. Takto to přímo neřekl ale zkrátka v tomto smyslu. To se mi na něm -mimojiné, také- líbilo. Jednou jsme se ho zeptali: "Proč vlastně nemáte rád oranžovou?". A on odpověděl: "Tak já vám to řeknu. Víte proč?...protože je hnusná." :D Panečku, s ním byla psina. Rozepsala bych se tu dál, o tomto skvělém mladém muži, ale to by už nebylo na téma barvy.
Barvy.. jen to slovo samotné má něco do sebe. Nezdá se vám? Jako by to slovo samotné bylo barevné. Teď mne napadá, už mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, jak si barvy představují slepí lidé. Musí to být velmi těžké, žít bez barev a vlastně netušit, co to je. Zkuste to říct sami sobě. Zkuste si to vysvětlit, jako by vaše druhé já v životě barvu nevidělo. Zkuste to. Jak to vyjádříte slovy..."Je to jako hudba přenesená do reality...na to, na co si šáhneš má pomyslnou melodii...do pr*ele má to prostě barvu a hotovo!" .. Jo, takle nějak to dopadlo u mě :D. Buďme rádi, že vidíme, jinak bysme tu na toto téma nemohli psát, jako tu píšeme teď. Nemohli bysme psát, jaké barvy se nám líbí a jaké ne. Nemohli bysme se barevně sladit v oblečení...
...začínám plácat blbosti, nezdá se vám. Raději si přečtěte něco inteligentnějšího třeba v rubrice Filozofování - název je v angličtině.

krásnyy blogíís :)