close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Otevřu oči a vidím... 2. část

12. dubna 2011 v 17:10 | Ivik |  Literární výplody















Zaražen sedím ve svém černém koženém křesle. Co se to děje? Zprvu jsem se snažil přemýšlet nad tím vším, co se dnes událo. A proč vlastně poslouchám věci, co se mi vlastně moc nelíbí…jako třeba metal? Ve třídě jsme snad od sekundy rozděleni na skupinky podle stylu, jakým žijeme. Holky barbie si o přestávkách lakují nehtíky a baví se o nejnovějších trendech. Pak je tam smíšená skupina hip-hopových fanoušků, od kterých můžete v každé větě slyšet "ty vole". Také můžete narazit na skupinku neidentifikovatelných lidí, mezi nimiž se nacházejí šprti, debílkové a mimozemšťani, co se chovaj jako extroverti, ale při tom nikdo pořádně neví, co sou zač. No a nakonec skupina, do které patřím i já. Metalisté. Řetězy u pasu, dlouhé vlasy, ostnaté pásky. Je to divné. Je divné, že mi to nikdy divné nepřipadalo. Vždyť musíme vypadat jako magoři. Co magoři, klauni, heh.

Najednou se mi vylepšila nálada. Jako by to zlo odešlo a já zůstal sám se svými myšlenkami a bílým světlem, které občas problesklo, jako by na sebe chtělo upozornit. Ne, toho světla jsem se nebál. A vůbec, venku je tak krásně, že to stojí za malou procházku. Obuju si kecky, kouknu do zrcadla u dveří a .. "Co to je?". Prohlédl jsem se od hlavy až k patě. No, tak hlava normál, ale co to mám za kalhoty? A ten pásek a to všechno. Jako bych svým zevnějškem hlásal do světa jeden z textů té děsné muziky. Vrátil jsem se zpět do pokoje a prohrabal starý věci ve skříni. Jo, našel sem tam jedny pěkný kostkovaný modrobílý tříčtvrťáky. Ještě mi byly, myslím, že jsou z minulého léta... m, ale co venku. Kdybych měl alespoň nějakýho kámoše, co by na tom byl stejně jako já. Jenže nikoho takovýho neznám. Leda vzít ven nějakýho z mimozemšťanů od nás ze třídy. Na jednoho mám mobil, tak to zkusim. "Tuuuuuuu……tuuuuuuuuu…….Prosím?", ozvalo se váhavě. "Ahoj Simone, tady Michal, nepudeš ven?". "M..e..ehhh….myslim, že sem ten poslední, s kterym bys chtěl jít ven.", řekl nervózně a tak trochu tajemně. "Neblbni a poď, je tam hezky.", snažil sem se ho přemluvit. Jo, asi se bál jít ven s metalistou. Hehe, že ho třeba zmlátim. Chudák. Po chvilce začal:"No…em…tak za deset minut u sámošky?". "Supr, zatím čus.", odpověděl jsem bez váhání. "Píp píp píp.."… co sem to sakra.. u sámošky? Ne, to nejde! To vážně nejde! Co když tam bude táta a pozná mě? To bude teprve trapas. Určitě se po škole díky tomu mimoni roznese, že metalista má tátu sntusáka. No, možná ho jen křivě obviňuju.
Když jsem dorazil, on už čekal. Byl celkem napjatej a nervózní, tak sem začal: "Je to zvláštní, chodíme spolu do třídy a skoro vůbec se neznáme."
"Hm.."
"Jak je to vůbec možný, Simi?", snažil jsem se energicky rozpoutat debatu.
"Protože si zahleděnej jenom do sebe,", začal zprudka,"nikdy sis nevšímal ostatních! Nikdy ti nezáleželo na tom, jak se kdo cítí, když mu ublížíš!"
"Copak tobě sem někdy něco udělal?", ohradil jsem se.
"Víš co, nejdřív si to srovnej v hlavě a v rodině a až pak začni dolejzat!", otočil se a byl ten tam. Absolutně sem to nepobíral. Marně jsem pátral v paměti a za nic si nemohl vzpomenout na něco, čím bych mu nějak v minulosti ublížil. A potom. Proč bych si to měl srovnat v rodině? Ó ne! Určitě ví o tátovi! Proto se tu chtěl sejít! Na 100%! Táta tu naštěstí neni, tak si tu můžu na chvilku sednout. Začal jsem intenzivně přemýšlet, co budu dělat. Hm, sou prázdniny a já je prosedim doma s tím, že nevim, proč je na mě Simon naštvanej? Ne, to rozhodně ne! Seberu se a pudu za nim! No jo, ale kde bydlí. Určitě je z dobrých poměrů. Na rozdíl ode mě. . Řekl sem si, že tady na nic nepřijdu, tak jsem vstal a odkráčel dom. Tam mě u notebooku napadlo, že by vlastně mohl mít facebook! Tak zkouším zadat jméno. Jo, je tu! Dokonce tu má i profilovku. A když sjedu dolu… adresa! Popadnu první papírek, na který dosáhnu a už si píšu "Renesanční 22". A teď to jen najít na mapě. S tím jsem se doma nezdržoval, popadl ji do ruky a vyběhl ven. Mířil jsem k samoobsluze, protože to musí být poblíž, když se tam chtěl sejít. Po pravdě..když jsem běhal orienťáky, tak sem orientační smysl měl dobrej, ale teď, když nesportuju.. zkrátka jsem se zašel zeptat do té sámošky, když už sem tam byl. "Dobrý den. Nevíte prosím, kde je Renesanční ulice?". "No pěknej den přeju, to má být nějaký žertík?", zeptala se s nemilým tónem. "Není, proč by měl? Potřebuju dojít na adresu Renesanční 22, poradíte mi prosím?", snažil sem se to nejvlídněji. "Vypadni, nepotřebuju tu puberťáky, co si ze mě budou utahovat!", řekla dost rázně a naštvaně. Raději sem se vydal k východu. Nevim, co to do ní vjelo. Zavírám dveře a koho nevidím?.. Simona! Mířil si to přímo k obchodu. "Co tu k sakru děláš?!", zeptal se naštvaně a stejně udiveně, jako sem byl já. "No, víš.. vlastně jsem tě hledal. Chtěl sem si s tebou promluvit. Zkrátka..došlo mi, že asi víš o mým tátovi.", snažil jsem se poklidně dostat k řeči jeho, protože já mám takovýhle rozhovory strašně nerad. "No ne asi.", odvětil. Mm, to se neodvíjí zrovna tak, jak bych potřeboval. "Chtěl bych se ti omluvit.", řekl sem, aniž bych se poslouchal. Já a omluvit se mu? Za co vlastně? Hm, ale tvářil se, jako by tato má věta byla na místě. "V pohodě, hele ty za to vůbec nemůžeš. Tvůj táta byl prostě takovej, jakej byl. Už to nech bejt. Moje máma mu naletěla a tvoje v podstatě taky, takže sme na tom stejně..", mluvil už dost přátelsky. Za to já jsem začal být nevrlý. Co to má bejt? Jak, že mu jeho máma naletěla? "Co je?", zeptal se starostlivě. "Nic, já jen.. absolutně nechápu, o čem mluvíš. Já sem myslel, že víš, že můj táta je bezďák a ty tu mezitím breptář něco o mojí a tvojí mamce.". "Aha, tak ty o tom nevíš.", zamumlal a jeho tvář byla evidentně překvapená,"Tvůj táta žil asi rok s mojí mamkou. Problém je, že před rozvodem. Jinak řečeno, moje mamka byla milenkou tvého táty. No a když na to tvoje mamka přišla…a když moje mamka přišla na to, že on je ženatej…". Byl jsem tak překvapen, že sem se zmohl pouze na prosté: "Wow!". "No a moje mamka pracuje v týhle sámošce, tak proto se tu pak zdržoval, než…", a zastavil svou řeč. Zřejmě čekal, že ho doplním, ale já nevěděl, jak. Tak to dokončil sám: "než…umřel.". Cože?! On umřel! O tom mi nikdo neřek! Vše ve mně řvalo! Řekl bych, že mi možná i ukápla slza. Ani jsem se se Simonem nerozloučil a utíkal domů. Utíkal sem stejně rychle, jako při cestě ze školy. A vlastně všechno bylo, jako při cestě ze školy! Možná ještě horší! Tentokrát mi slova: "Boj se, člověče, zmřeš!", nehulákala do uší. Vše to řvalo ve mně!

Ps: Moc mi to nemyslelo, když jsem to psala, tak omluvte hrubky a možná totální nesmysluplnost.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 All5gory All5gory | Web | 12. dubna 2011 v 17:18 | Reagovat

Tyjo...takový zápletky xDD Už se těšim na další díl :)

2 Kiki Kiki | Web | 12. dubna 2011 v 19:05 | Reagovat

Líbí se mi (vzhledem -podle fotky) ten Michal :-D Ale jinak, jak si tam psala, že měl na vysvědčení několik trojek (už si nepamatuji kolik, tak to je na flákače dost dobrý, podle toho, co vím od nějakých septimánů.. :-D .... A jinak: To se to někomu píše, když zítra nejde do školy a nepíše z občanky na něco, co ani nemá v sešitě... :-D

3 Ivik Ivik | Web | 12. dubna 2011 v 19:15 | Reagovat

[1]: xD To víš telenovela :D No, snad někdy něco splodim

[2]: Jde vidět, že máme odlišné názory. Mně přijde vzhledově hezčí "Simon". Aaaaa to nemá bejt úplnej flákač, ale to je fuk. A nezáviď. Máš na blogu víc novejch článků jak já, tak se nedělej.

4 Kiki Kiki | Web | 12. dubna 2011 v 19:38 | Reagovat

XD

5 Kiki Kiki | Web | 12. dubna 2011 v 19:46 | Reagovat

Je to hrozně těžká věc, nezávidět ti. Já vím, že tam mám víc článků, ale ty jsou z dopoledne, nebo časného odpoledne, kdy jsem si školou ještě nezatěžovala hlavu...

6 Kiki Kiki | Web | 12. dubna 2011 v 19:49 | Reagovat

A jinak, omlouvám se, že se opičím ve psaní povídek, snad ti to nevadí ;-)

7 Elysia Elysia | Web | 13. dubna 2011 v 14:01 | Reagovat

potesil me tvuj koment, tak jsem k tobe taky nakoukla a precetla si tu povidku. pises to poutave, i namet je zajimavej a libi se mi ze pises v 1. osobe za kluka a tudiz to neni takova ta typicka "holcici povidka":)

8 Ivik Ivik | Web | 13. dubna 2011 v 14:15 | Reagovat

díky :-)

9 Katy Katy | Web | 16. dubna 2011 v 11:51 | Reagovat

týjo to je super :-D seš normálně spisovatelka fakt :-)  :-D

10 Ivik Ivik | Web | 16. dubna 2011 v 20:32 | Reagovat

oo...až tak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama