Jak se tak pozoruji, shledávám se člověkem nestálým. Ale to se mi jako vůbec nelíbí. :D. Vážně. Nechci být nestálá. Ano, mám trpělivost, počkám si ráda na to, za čím si jdu. Ale když to přijde, jdu zase za něčím jiným, ne abych si užívala toho, že mám to, co jsem chtěla. A proč jdu jinam? Protože se mi to, co mám, nelíbí. Líbí, ale míň, než jsem čekala, že se mi to bude líbit, když jsem to neměla. Možná, kdybych neměla nic a žila ve snech, byla bych šťastnější, protože si o tom mohu udělat svou představu, i když pravděpodobně nereálnou. V něčem je snění dobré, v něčem ne. Žít pouze ve snech a nevnímat život? Co by to bylo za svět?... To mi připomíná hraní her. Někteří lidé hry nehrají kvůli dlouhé chvíli, hrají je pro závislost. Pro závislost na světě, který je "hezčí" a "vymakanější", než je tenhle. Proč jsem to dala do uvozovek? Protože co je lepší.. umět létat, zabíjet, skákat vysoko, být nesmrtelný, nebo obyčejné lidské obětí, pocit bezpečí v Boží lásce, slova, cítit přítomnost druhého člověka,... ?
Pomalu přicházím na to, že na světě nejsem sama. Že mne má rádo víc lidí, než jsem tušila. Jak těžké je žít na tomto světě bez Krista. Díky Němu se mi otevřou oči...Díky Němu vidím to, co by mi jinak zůstalo skryto...Díky němu vidím lásku...Díky...
... DÍKY!!!!
Pomalu přicházím na to, že na světě nejsem sama. Že mne má rádo víc lidí, než jsem tušila. Jak těžké je žít na tomto světě bez Krista. Díky Němu se mi otevřou oči...Díky Němu vidím to, co by mi jinak zůstalo skryto...Díky němu vidím lásku...Díky...
... DÍKY!!!!
